Pianistka Beata Hlavenková jako autorka debutovala před více než deseti lety na albu skupiny S’aight, kterou založila se svým mužem Patrikem. Následovala samostatnáautorská alba Joy For Joel (s mnoha hosty) a Theodoros (čistě sólové). Oba přístupy skladatelka propojila na svém novém – komorním a přitom pestrém – albu Scintilla.
 

© Jiří Štarha, 2013

Beato, zatímco do názvů svých prvních dvou alb jsi včlenila jména svých dětí, tentokrát ses inspirovala četbou. Jsou pro tebe knihy častým zdrojem inspirace?
Nedokážu říct, jestli častým, ale tato konkrétní inspirace byla zjevná a jasná. Mám ráda, když se při psaní muziky mohu opřít o nějaký program. Ne že by to hudba nutně potřebovala, ta přenáší emoce a sdělení i bez jasně daného programu, ale v tomto případě mě slovo scintilla – jiskra – zaujalo při čtení knihy Thomase Moora Temné noci duše. Možná je to spojené i s tím, že velmi ráda zhudebňuji texty.

Jedna ze skladeb na novém albu se jmenuje Night Nature. Souvisí to nějak s názvem knihy?
Takto jsem nad tím neuvažovala, to plán nebyl. Na albu je devět skladeb, stejně jako má slovo scintilla devět písmen. Každá z nich začíná na jedno toto písmeno. Přemýšlela jsem, co všechno mi v životě dává „jiskru“ nebo pozitivní popud k životu. A „night nature“, noční příroda, přináší spoustu pozitivních vjemů.

Na albu ses obklopila několika zajímavými hosty. Podle čeho jsi je vybírala?
Kompoziční práce na Scintille se vyvíjela delší dobu. Prvotní nápad byl navázat na předchozí album Theodoros, ale tentokrát jsem k vrstvenému klavíru chtěla přidat fender piano a další klávesové nástroje. A chtěla jsem také víc pracovat se svým hlasem jako s nástrojem. Díky EEA a NF fondu se mi mezitím naskytla příležitost realizovat tento program živě v Norsku a v této fázi do projektu vstoupil klavírista, skladatel a producent Anders Aarum. S dalšími nápady, co se týče hostů, pak přicházel další spoluproducent a také vydavatel alba Petr Ostrouchov, který má velkou zásluhu na tom, jak některé z písní znějí.

Jedním z hostů je klarinetista Evan Ziporyn, mimo jiné člen tria Eviyan (s Ivou Bittovou). Jak jste se seznámili?
S Evanem jsem se osobně setkala po koncertě Ivy Bittové s Janáčkovou filharmonií, pro kterou jsem společně s Petrem Ostrouchovem orchestrovala její písně. Evan dostal moji desku Theodoros a do nového projektu jsme jej oslovili na dvě skladby. Mimochodem Evan Ziporyn není jen instrumentalista, ale také postminimalistický skladatel, který sídlí v Bostonu a pracoval s lidmi jako Steve Reich nebo Paul Simon. Známý je také jako spoluzakladatel souboru Bang on a Can.

Vedle už zmíněného Anderse Aaruma na albu účinkují další hosté z Norska – hráč na perkuse Kenneth Ekornes a zpěvačka Julie Dahle Aagård…
Julie je žena Anderse Aaruma. Nedávno vydala svoji druhou sólovou desku s texty v norštině. Mne zajímá, když lidé v písních používají svůj jazyk, a navíc jsem byla fascinována jejím hlasem. Nabídla jsem jí, aby pro tuto mou píseň napsala text. Julie pochází ze severnější části Norska a pro píseň zvolila dialekt, kterým hovoří jen asi dvacet tisíc lidí.

Posouvá podle tebe vyznění desky skutečnost, že je jedna píseň v jazyce, kterému ty sama nerozumíš?
To je složitá otázka. Pro mne hudba samotná nemusí nést jasné poselství, ale toto podání včetně emoce, kterou do něj Julie vložila, přináší větší prostor pro představivost. Líbí se mi i zvukomalebnost toho dialektu. Myslím, že ta píseň si o to prostě řekla, vzhledem k tomu, jak se to hezky propojilo.

Dále tě na albu podpořil Jiří Bárta na violoncello, tedy host z úplně jiného hudebního prostředí.
S touto volbou přišel Petr Ostrouchov, který s Jiřím Bártou natáčel filmovou muziku. Jiří znal moje album Joy For Joel a mne myšlenka na spolupráci s ním nadchla. Jedna část skladby Timelessness, v níž účinkuje, je už stará, napsala jsem ji v posledním ročníku studia na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a použila jsem ji. Scintilla hudebně navazuje na Theodoros a lidé, kteří neznali můj background, Theodoros nezařazovali mezi jazz. Jiří jednak nahrál a navrstvil věci předem dané, napsané, ale také jsem použila spoustu jeho krásných momentálních improvizovaných nápadů.

Jaká je celkově míra improvizace na albu?
Stejně jako v případě alba Theodoros je to velmi prokomponovaná hudba, pokud jde o formu, harmonii a celkově klávesové party. Ale například trumpetistka Ingrid Jensen ve skladbě Intimacy improvizuje. Já jsem jí poslala nahraný klavír a požádala jsem ji, ať tam nahraje, co cítí a co by se podle ní k názvu Intimacy hodilo. Podobně to fungovalo i v případě Evana Ziporyna, který dostal demo a noty s melodií a harmonií, ale mohl s tím pracovat dle libosti. V případě hráče na perkuse Kennetha Ekornese byl daný groove a tempo, ale bylo na něm, jaké nástroje konkrétně použije. Ta práce pro mne byla zajímavá v tom, že jsem si mohla vybrat muzikanty, kteří mě oslovují, a věřila jsem jim natolik, že mohli, co je bavilo.

Hostů na albu sice není málo, ale zpravidla se v každé skladbě objevuje jeden nebo dva, a tím pádem nedochází k jejich inflaci. Zmínila jsi už roli Petra Ostrouchova při výběru hostů. Měl na výsledek vliv ještě někdo další?
Od začátku se na tom podílel můj muž Patrik Hlavenka (alias Karpentski), který je většinou prvním posluchačem mých nápadů a s nímž také konzultuji mnoho dalších aspektů kompozice nebo aranže. Já jsem pak přišla s „norskou klikou“, s Justinem Lavashem a s Ingrid Jensen, Petr doporučil další hosty. Pak jsme společně řešili, co by se hodilo do které skladby, ale poslední slovo jsem měla já. S oběma jsem taky konzultovala výsledný zvuk. Jako čtvrtý spoluproducent je v bookletu uveden Anders Aarum, protože nahrával jednak Julii a pak také celý Kennethův perkusivní set už se znalostí mých skladeb a hudby jako takové.

Už jsem zmínil, že v názvech tvých starších desek se skrývají jména tvých synů. Jak je to v případě Scintilly? Odráží se na albu nějak tvůj rodinný život?
Žádná ze skladeb tak sice není prvoplánově pojmenovaná, ale například slovo Companion mohu vztáhnout i na společenství mých nejbližších. Celkově mohu názvem Scintilla shrnout, co cítím, a za co a komu jsem vděčná.

V roce 2015 jsi vedle Scintilly vydala také písně pro děti jako součást audioknihy Pišlické příběhy. Čím budeš žít v roce 2016?
Je pravda, že rok 2015 pro mne byl hodně složitý v tom, že jsem si nabrala spoustu projektů a teprve teď mám možnost si lehce odpočinout. Kromě toho, o čem jsme už mluvili, jsem loni aranžovala většinu skladeb Theodoros pro Jihočeskou komorní filharmonii, který vyústil v krásný koncert. Letos kromě koncertů v Norsku a hraní programu Theodoros mě čekají vystoupení s Lenkou Dusilovou a Baromantikou a koncerty Oslava života. Také jsem začala psát písně pro děti pro TvMiniUni a chystáme další soustředění s výbornými muzikanty ze Slovenska Mariánem Slávkou a Lukášem Duchovičem, s nimiž jsem založila kapelu prozatím s pracovním názvem Beata & Súsedia. Napsala jsem asi devět písní na slovenské texty, Marián je autorem dalších písní. Mám slovenské kořeny a tohle mi vrtalo hlavou už delší dobu, což je ostatně už třeba slyšet na poslední desce Lenky Dusilové a Baromantiky v písni Archív dní, kterou zpívám. Pro B & S jsem našla skvělého textaře Martina Vedeje, který mé myšlenky a nápady převádí do krásných textů.