Celý článek zde:

Mladá jazzová klavíristka, skladatelka a aranžérka Beata Hlavenková vydala své první sólové album Joy For Joel (Animal Music). Album vzniklo během jejího pobytu v New Yorku v lednu 2009 a obsahuje devět vlastních kompozic. 5_nejvetsi_oceneni1Sestava spoluhráčů na albu je skutečně výjimečná, skládá se z vynikajících hráčů americké jazzové scény: na trubku a křídlovku hraje Ingrid Jensen, na saxofon Rich Perry (oba členové Maria Schneider Orchestra), na kontrabas Matt Clohesy, na bicí Jon Wikan a na pedal steel kytaru Dave Easley (mimo jiné člen sdružení Brian Blade Fellowship).Beata Hlavenková absolvovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a ve studiích pokračovala na University of Massachusetts v USA. Její mimořádný umělecký potenciál potvrdila i pozvánka k absolutoriu uměleckého rezidenčního programu Betty Carter Jazz Ahead pro mladé skladatele a interprety v Kennedy Center ve Washingtonu.Beata Hlavenková vytvořila s kytaristou Patrikem Hlavenkou společný autorský projekt S’ight, jenž v roce 2004 vydal kritikou velmi příznivě hodnocené album (dále saxofonista Rostislav Fraš, kontrabasista Jaromír Honzák, trumpetista Vlastimil Šmída a bubeník Daniel Šoltis). V létě 2005 se S’aight spojili s dalším výjimečným českým souborem Vertigo Quintet a společně zvítězili v mezinárodní soutěži prestižního Montreaux Jazz Festivalu ve Švýcarsku. V prosinci téhož roku již pod názvem Open Sextet ke svým mimořádným koncertům v Praze přizvali renomované hráče extraligy světového jazzu, kanadskou trumpetistku Ingrid Jensen a amerického saxofonistu Riche Perryho.

Jako skladatelka a instrumentalistka se Hlavenková věnuje i vážné a scénické hudbě. Podstatnou měrou se podílí spolu s Lenkou Dusilovou a Clarinet Factory na projektu Eternal Seekers, dále spolupracovala např. s Yvonne Sanchez či soubory Triny, Benedikta, Toxique, Face of the Bass a David Dorůžka Trio. Zabývá se i pedagogickou činností.
V současnosti je leaderem svého vlastního Beata Hlavenková Tria, hrajícího její původní tvorbu. V sestavě se střídají bubeníci Pavel Bady Zbořil, Jiří Slavíček a Roman Vícha a kontra basisté Rastislav Uhrík a Tomáš Liška. Trio získalo výroční cenu pro nejlepší český jazzový soubor v soutěži Jazz Junior 2005 a cenu za nejlepší skladbu a hudební aranžmá roku.

Máš za sebou poměrně bohatou kariéru. Proč ses pro svoji vlastní desku rozhodla teprve teď?
Už jsem samozřejmě delší dobu uvažovala o natočení desky, přece jen poloautorská deska S’aight vyšla v roce 2004. Myslím, že ten nápad musel nějaký čas zrát a nakonec vše do sebe dobře zapadlo – setkání s vydavatelem Petrem Ostrouchovem, moje pracovní cesta do Kostariky přes New York, delší čas, kdy jsem sama svoje věci mohla hrát atd.

Část příprav musela probíhat ve chvíli, kdy jsi s Lenkou Dusilovou a Clarinet Factory dokončovala první album projektu Eternal Seekers. Bylo těžké je od sebe odlišit?
V tom problém nebyl. Spíš to bylo horší s časem, jak vše udělat pořádně a zároveň nešidit své dnes téměř dvouleté dítě. Ale spousta inspirace v tvorbě pro Eternal Seekers vychází z mé nové mateřské zkušenosti. Skladby na mém albu mají v sobě také podstatnou část improvizace, v Eternal Seekers jsou to spíše písně, i když ne zvlášť přímočaré.

Album jsi natočila s muzikanty, které spojuje působení v orchestru dirigentky Marie Schneider. S tou ses také setkala nejen při jejím nedávném pražském koncertu. Pomáhala ti nějak s hudbou?
Hudba Marie Schneider je jedna z mých nejoblíbenějších, tudíž mě nejspíš nějakým způsobem mohla ovlivnit při vytváření vlastního hudebního jazyka, stejně jako spousta dalších podvědomých či vědomých hudebních světů. Ale konkrétně od ní mám kontakt na jedno výborné masteringové studio, které jsme využili i pro mou desku. Maria mi nedávno napsala upřímně nadšené reakce na Eternal Seekers a toho si velmi vážím!

Se saxofonistou Richem Perrym i trumpetistkou Ingrid Jensen už jsi hrála před čtyřmi roky v době Open Sextetu. Věděla jsi tedy od začátku, že chceš album pořídit s nimi?
Trubka je jeden z mých nejoblíbenějších nástrojů, a když jsem ve Státech poprvé slyšela Ingrid, tak mě její hra totálně nadchla. Riche jsem slyšela na nahrávkách – Rich je jen jeden! Naprosto mě fascinuje, jak nekonvenčně a elegantně proplouvá harmoniemi. Hned v první skladbě na mé desce má sólo, které mě pokaždé dostane. Ano, přála jsem si takové složení. Rich přijede do Prahy se mnou zahrát letos v listopadu v rámci festivalu Žižkov meets Jazz. Psal, že si se mnou rád zahraje „anytime and anywhere“ A to je největší ocenění, když muzikanty moje hudba baví.

Velmi silně je na albu slyšet přínos neworleanského steel kytaristy Davea Easleyeho. Tenhle nástroj ti ale asi učaroval již dřív, když s tvým triem začal příležitostně hostovat Josef Štěpánek.
Mám ten nástroj ráda asi i proto, že si s chutí poslechnu dobrou country music.

Easley hraje neworleánskou hudbu i psychedelii, nejvíc ho ale proslavilo účinkování na deskách Brian Blade Fellowship. Vedle toho svá sóla staví velmi jazzovým způsobem, pokud mu je Blade nerozepisuje v notách podobně jako dechům. Jak jsi s ním spolupracovala ty? Přinesl na desku své vlastní nápady?
Samozřejmě jsem mu do sól moc nemluvila, jen v A Little Something jsem chtěla trochu ,crazy, out solo‘, ve Spring Story na konci zase více ,countryové‘. Je tam pár linek, v rámci tématu, které byly vypsané. Komunikovali jsme jen přes e-mail. Každopádně jeho sólo v A Little Something je opravdu ,crazy, out‘ – úžasné!

INGRID JENSEN (trubka, křídlovka)
5_nejvetsi_oceneni2Rodačka z kanadského Vancouveru absolvovala v roce 1989 Berklee College of Music. Od té doby se odvíjí její dynamická umělecká dráha od prvních vystoupení v newyorském metru až k jejím vlastním šesti albům (tři kanadské národní ceny Juno Awards za nejlepší album roku) a k současné pozici nejslavnější jazzové trumpetistky světa. Mimo své vlastní projekty (Jensen Five, Project O, Nordic Connect, IJQ, aj.) je členkou big bandu Maria Schneider Orchestra, s nímž získala dvě ceny Grammy za nejlepší jazzové album roku. Kritiky hudebního magazínu Down Beat je každoročně vybírána do pětice nejobjevnějších jazzových trumpetistů současné světové jazzové scény.

RICH PERRY (tenor saxofon)
Již přes 30 let patří ke stálicím newyorské jazzové scény. Od roku 1975, kdy nastoupil do Glenn Miller Orchestra, odkud přešel k Thad Jones / Mel Lewis Orchestra, se postupně stal souputníkem velikánů jazzové historie, jakými byli či jsou Chet Baker, Lee Konitz, Eddie Gomez, Tom Harrell, Harold Danko, Machito, Bob Moses, Jack McDuff, Billy Hart, a řada dalších. Vedle pozice spoluhráče působícího napříč celou americkou jazzovou scénou je v současnosti stálým členem big bandů Vanguard Jazz Orchestra a Maria Schneider Orchestra.

DAVE EASLEY (pedal steel kytara)
Působí v New Orleans a je pravděpodobně jediným hráčem na jinak spíše countryový hudební nástroj, který vystupuje s celosvětově renomovaným jazzovým hudebníkem (Brian Blade Fellowship). Se svým nástrojem vstupuje naprosto kamkoli: na půdu harmonicky velmi bohatého bebopu, psychedelického rocku, reggae, zydeca, blues a dalších hudebních stylů. Easley spolupracoval či spolupracuje se soubory new age music a „improvizovaného kontrapunktu“ (Astral Project, Mose Allison, Johny Adams), jakož i se soubory tradičního jazzu a country music, zejména však s rozmanitými (a často hudebně těžko zařaditelnými) soubory neworleanské hudební scény (Perceptual, Coco Robicheaux, Royal Fingerbowl, Iremne Sage, Denise Mangiardi, Mem Shannon, Paul Christian, Frankie Nola, Lauren Pickford, a řada dalších).