O mně

Beata Hlavenková (*1978) – zpívající pianistka, skladatelka, aranžérka a producentka je jednou z nejvýraznějších muzikantek s nezaměnitelným nadžánrovým autorským rukopisem. Její hlavní devízou je odvaha – experimentovat, hledat nekonvenční harmonie i aranžmá. Žánrová svoboda, opírající se o hluboké povědomí o jazzu, moderní klasické hudbě, popu i písničkářství, se ve všech jejích projektech navíc prolíná s jasně rozpoznatelnou soustředěnou a citlivou interpretací.

Na kontě má vlastní alba a prestižní hudební ceny. Spolupracuje s českými i světovými muzikanty, skládá hudbu pro film a divadlo, aranžuje písně pro velký symfonický orchestr, ve středu toho všeho je „jiskrná muzika, která jen tak nezhasne“.

Vystudovala skladbu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, navázala třemi roky na Konzervatoři Jaroslava Ježka, studia dokončila v roce 2004 na University of Massachusetts v oboru kompozice, jazzová kompozice a aranžování. První album s jazzovými kompozicemi a zároveň autorský projekt s názvem S’aight založila se svým manželem, kytaristou Patrikem Hlavenkou (Patrickem Karpentskim). V letech 2006-2013 vedla své jazzové trio, od roku 2013 po vydání oceňovaného alba Theodoros hrává nejčastěji sólově, jak u nás tak i v zahraničí. Velmi originální a dlouhodobé projekty vznikly ve spolupráci s Lenkou Dusilovou: jak Eternal Seekers (spolu s Clarinet Factory), tak dvě alba s Baromantikou. Paralelně se věnovala a věnuje spolupráci na různých projektech s osobnostmi jako je Iva Bittová, Jiří Havelka, David Ondříček, David Koller, Vladivojna La Chia, VerTeDance a další.

Své první autorské album Joy for Joel natočila v USA v roce 2009, následovaly desky Theodoros (Cena Anděl v kategorii jazz a blues), Scintilla a nejnověji Bethlehem, jež ukazuje, že Beata dokáže přinést zcela nový pohled i na tak tradiční materiál jakým jsou vánoční koledy. K velice úspěšným CD patří též dvojalbum pro děti Pišlické příběhy ve spolupráci s autorem Filipem Rychlebským.

Stálou součástí její hudební dráhy je od samého začátku i pedagogická činnost. Působí na New York University v Praze, dříve též na Konzervatoři Jaroslava Ježka a na JAMU v Brně, kde spolu s Patrikem Hlavenkou založili vůbec první vysokoškolská studia jazzové hudby v ČR. Hudební vzdělávání by se podle ní mělo „zabývat opravdovým muzikantstvím a klást větší důraz na rozvíjení toho, co danému muzikantovi jde nejlépe, co mu vyhovuje a z čeho má největší radost a uspokojení, což samozřejmě neznamená méně práce, píle a cílevědomosti.“

*******

“Přehrával jsem si to album několikrát, abych zjistil jestli poněkud poleví mé nadšení po prvním poslechu: ale pořád mi to připadá jako opravdu mimořádný zjev na naší současné scéně,“ – Lubomír Dorůžka po poslechu prvního alba Joy For Joel

“She demonstrates throughout, remarkable poise between exuberance and introspection, technical virtuosity and stylistic simplicity, conservatory and spontaneity, the pieces showcasing her exquisite timing, delicacy and command of the keys in myriad styles from minimalism to Debussy-esque impressionism with touches of jazz among the many details revealed with each listen. Housed in a handsome calendar with images of extracted piano parts, the album’s context is complete and compelling, and nothing is overdone in deed or sentiment, making it safe to conclude that Hlavenková’s gift is our gift also.” – Stuart Marshall (Velká Británie) – album Theodoros

“Pianistka a skladatelka Beata Hlavenková natočila hudební podobenství o překonávání průměrnosti. Její album Scintilla (Jiskra) opravdu poblikává minimálně v evropském měřítku.” – Tomáš S. Polívka

Bethlehem je nahrávka, která vstoupí do dějin svou něhou, pokorou, touhou a nespoutanou radostí. Její lidskost je hmatatelná, atmosféra neopakovatelná. Vstoupit do hudebního světa Beaty Hlavenkové znamená stanout tváří v tvář mystériu a zázraku.” – Milan Bátor

“I’ve been listening to the recorded output of Beata Hlavenková for a number of years now. I was first introduced to her work via the album Theodoros by my mastering engineer, Tony Cousins, a man with impeccable taste, and it struck me as a rare example of someone working between genres, with a beautifully innate, but restrained, melodicism, extraordinary acuity, and remarkable, seemingly effortless, dexterity. Her performance on that album, although not derivative in any way, reminded me a little of Sakamoto’s earlier piano stylings, possibly in its diversity and aesthetics as much as anything, which is a rare comparison for me to make, a compliment I couldn’t afford many pianists.
Since that time Beata and I have communicated frequently and I’ve kept abreast of her work as composer, instrumentalist, orchestrator and, more recently, vocalist. Her talent allows her to excel in a variety of music genres whilst her own work tends to defy clear definition.
I remain curious as to where her, as yet untapped potential, will take Beata from here.” – David Sylvian