Celý článek čtěte: zde
Ondřej Bezr
Mateřství v Beatě Hlavenkové probouzí hudební nápady, které zúročuje na svých albech. Před čtyřmi lety věnovala album Joy for Joel svému prvorozenému synovi a právě vydanou novinku Theodoros zasvětila synovi druhému.
Beata Hlavenková

Beata Hlavenková | foto: Johana Pošová (Animal Music)

Ve světě, v němž je módní na jedné straně ostentativní skrývání citů, na straně druhé jejich přehánění ad absurdum, to může působit jako kýč všech kýčů. Ale tak tomu opravdu není. Výsledkem je totiž v obou případech krásná hudba. A pokud Hlavenkovou k jejímu vzniku opravdu inspirovalo mateřství, nemohlo na ni mít lepší vliv.

Ačkoli Beatu Hlavenkovou stále jaksi ze zvyku považujeme za jazzovou muzikantku, v posledních letech se vlastně tomuto žánru věnuje jen velmi okrajově. Širší publikum ji zná hlavně z projektů s Lenkou Dusilovou Eternal Seekers a Baromantika, posluchači Ivy Bittové vloni zachytili její jméno coby producentky houslistčina orchestrálního alba Zvon.

Theodoros

Beata Hlavenková

vyd. Animal Music, 2013

Hodnocení­: 85 %

 

A ani album Theodoros (ukázky najdete zde)vlastně není žádný jazz, alespoň v klasickém slova smyslu. Jakkoli samozřejmě Hlavenkové hudba může uhranout právě posluchačům moderníhojazzu, kteří od žánru nutně nevyžadují synkopy a bluesovou formu. Spíš mluvíme o jazzu v mehldauovském slova smyslu, ve kterém je stejnou měrou obsaženo i hluboké povědomí o moderní klasické hudbě i o popu či soudobém písničkářství.

Beata Hlavenková

„Řecké jméno Theodoros znamená Boží dar. Když jsem začala skládat, uvědomila jsem si, že Boží dar je pro mne život. Ten se skládá z let, z měsíců, z dnů. Bylo tedy naprosto přirozené, že skladby budou pojmenovány stejně jako kalendářní měsíce,“ vysvětluje Hlavenková, proč album rozdělila na dvanáct částí, které pojmenovala řeckými názvy měsíců, a proč i obal, mimochodem graficky jeden z nejkrásnějších, jež u nás za poslední rok vznikly, dostal formu nástěnného minikalendáře.

Na rozdíl od předchozího alba Joy for Joel si Beata Hlavenková tentokrát vystačila při nahrávání zcela sama, jiný zvuk než klavír z necelých čtyřicet minut trvající nahrávky neslyšíme. Vzhledem k bohatství skladatelských nápadů, kterými sice protagonistka neplýtvá marnotratně, ale rozhodně jich dodává nadstandard, se posluchač ani vteřinu nenudí.

A nemusí si přitom ani představovat náladu, kterou sám cítí z jednotlivých měsíců a „kontrolovat“ vlastní zkušeností, zda ji Hlavenková implantovala do té které miniatury přesně. Jsou to přece její vize, její představy. A hlavně její city.

Album Theodoros pokřtí Beata Hlavenková dvakrát: 1. a 2. února na sólových koncertech v kostele sv. Vavřince v Praze v Hellichově ulici pod Petřínem.

Zdroj: https://kultura.zpravy.idnes.cz/recenze-beata-hlavenkova-0xn-/hudba.aspx?c=A140107_163958_hudba_ob