Nekonečné plynutí

Markéta Faustová

© Linda Průšová

Recenze na: Taneční zóna

Flow je stav nekonečného plynutí, ve kterém jste tichým pozorovatelem přítomného okamžiku. Koncentrujete se jen na tady a teď. Flow je meditace pohybem, kdy jste sami, ale zároveň obklopení vším. Je to prožitek, kterého, když dosáhnete, může to změnit struktury vnímání ve vašem mozku…

Jiří Havelka přichází s VerTeDance s inscenací Flow a na scéně má tentokrát Veroniku KnytlovouHelenu ArenbergerovouMartinu Lacovou a Jaro Ondruše, sestavu skvělých tanečníků. Každý z nich má specifické charisma, charakteristický pohybový projev. Jejich prezence, jejich „flow“ je totiž důležitější než dramaturgická křivka inscenace, která se záměrně drží v jedné linii.

Ze stropu visí papírové listy zavěšené na provázkách. Tím, že jsou různě dlouhé, vytváří plastický 3D efekt, jakoby byli tanečníci symbolicky uzavření v jakési prostorové bublině. Ponořují se do vnitřní samoty, soustředění, odpoutání od vnějších vlivů. Pomalu se pohupují ze strany na stranu ve zpomaleném pohybu oblečení civilně do zimních bund, kecek a kalhot, jakoby čekali na podzim na nádraží a pozorovali projíždějící vlaky. Ocitají se v okamžiku zastavení, kdy všechno kolem nich naopak plyne. A pak se začnou přidávat pohyby prstů, paží. Tkají linie energie jako mistři tai chi. Hladí klidnou vodní hladinu, kterou s plným vědomím a vnitřním klidem vnímají. Plují po ní. V naprosté soustředěnosti čarují v prostoru. Každý sám a někdy v synchronu. Není to skupina tanečníků, ale buddhistických mnichů obklopených tichou přírodou z fotografií.

Živá hudba Beaty Hlavenkové hrající na elektropiano na scéně funguje trochu jako scénografie. Vytváří hloubku prostoru a bublinu vyplňuje. Občas se rozezní zvuk padajících vodních kapek, někdy jakoby Beata svou hudbou nafoukala do sálu trochu chladného větru. Její tóny jsou rozkolísané, komorní, zasmušilé, tajemné.

Struktura pohybového vzorce je vytvořená z jednotlivých celků, variací pohybů, které se v různém pořadí skládají na sebe, vrací se a opakují. Je to jako toky řeky, jejíž ramena se vždycky sejdou v jednom hlavním toku. Na chvíli přijde prostor i pro improvizaci.

Nutí se mi stále otázka, jak si mohou tanečníci ony věty pamatovat? Jde pravděpodobně o těžkou matematiku, kombinaci vzorců a jejich variací. Aby jim všechno nakonec vyšlo, musí být opravdu v plné koncentraci. Tanečníci se do ní více či méně opravdu dostávají. Přiznám se, že mě hypnotizovala kvalita pohybu Heleny Arenbergerové, která jakoby ani netančila pro publikum, ale spíše prováděla meditační praxi v reálném okamžiku. Pravděpodobně si každý divák vybral ze čtveřice jiného tanečníka, jehož pohyb mu učaroval.

Úspěchem divadelního či tanečního díla je uspokojení divákovy potřeby emocionálního uvolnění. Toho je možné dosáhnout jak smíchem, tak meditací. Jiřímu Havelkovi se často vedlo u diváků vzbudit emoci první, tentokrát se pokouší dostat je do relaxace druhou cestou. U některých se to možná povede, pokud je trpělivý, správně naladěný, připravený na to, že přišel na hodinu meditace v pohybu, což je technika, kterou můžete provádět třeba v jógových studiích. Pak může Flow fungovat tak, jak funguje právě taková hodina. Dostane vás do jiných sfér. Pokud se to ale nepovede, bude vás možná trápit, že se Flow nerozjede, že se nedostane ze svého zenu někam dál, třeba do prudších vod. Já osobně jsem lavírovala někde mezi …