ŠTĚPÁNKA BALCAROVÁ A BEATA HLAVENKOVÁ SE PŘEDSTAVÍ NA JAZZFESTU BRNO – ROZHOVOR

celý rozhovor Milana Tesaře naleznete zde

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.

 

Beato, v Brně na JazzFestu předvedeš koncertní program Scintilla, který vychází ze stejnojmenného alba. Zatímco na ně sis však pozvala řadu hostů, naživo jde hlavně o tvůj dialog s norským pianistou a jedním z producentů alba Andersem Aarumem. V čem je pro tebe setkávání s ním obohacující. A dokážete se i po delší spolupráci navzájem překvapovat?

Je pravda, že na albu je dalších šest hostů. Začala jsem používat sampler, do nějž jsem si nahrála různé kousky hudby právě těchto hostů a hraju si s tím na pódiu během koncertu. S Andersem to je jako s každým jiným muzikantem. Po více koncertech je interpretace uvolněnější, otevřenější, je větší prostor dát tomu volnější průběh. Na posledním koncertě v Norsku si s námi zahrál jeden mladý bubeník a perkusionista, na albu hraje na perkuse Kenneth Ekornes a já se moc těším na Miloše Dvořáčka, který s námi odehraje koncert na Jazzfestu.

Zatímco předchozí album Theodoros jsi nahrála na akustické piano, na Scintille hraješ i na elektrické klávesové nástroje. Podobně i Anders Aarum hraje na různé klávesové nástroje. Na co konkrétně tedy hrajete na aktuálním turné?

Na nahrávku jsem chtěla dostat další klávesové nástroje, které mám ráda a používám je. Nahrávala jsem na klavír, rhodes a pak pracovala s dalšími syntezátorovými zvuky nebo plugginami, a to jednak doma, jednak ve studiu s Milanem Cimfem a Patrickem Karpentskim. Naživo hraji na klavír, používám svůj hlas a sampler, Anders má rhodes, syntezátory a spoustu efektových krabiček, s nimiž různě kouzlí.

Jakých změn doznaly skladby z alba Scintilla oproti studiovým verzím? Hrajete například i skladby, v nichž na CD hostovali zpěváci?

Skladbu Companion, kterou na albu nazpívala Julia D. Aagard, hrajeme instrumentálně. Ty ostatní zpívám sama.

Už jsi zmínila Miloše Dvořáčka, který vás bude doprovázet. Proč to bude právě on?

Miloš je pro mě prostě jedinečný, fenomenální hráč, živel, se kterým jsme našli společnou rytmickou řeč a prostě nás to baví. Miloš má spoustu projektů. Teď tedy odehrajeme pár koncertů, a pak se uvidí…

Zatím jste Scintillu uváděli především v Norsku. S jakým ohlasem se setkala? A myslíš, že i díky účasti Anderse Aaruma v sobě tento projekt má něco „skandinávského“?

Suita Scintilla je tak trochu jiná, než co třeba Anders hrál předtím. Je to fúze, která vychází z minimalismu a popu, není tam tolik „otevřených ploch“ a volné improvizace, je prokomponovaná. V tom jsem viděla určité rozdíly, dva pohledy, dva světy, přestože Anders hraje i spoustu „mainstreamových“ záležitostí. Ale našli jsme cestu a ta nás baví. V Norsku jsem v březnu hrála třeba pro starší publikum, velmi pozorné a nadšené, ale také pro studenty ve věku kolem dvaceti, se rok věnují – na takové „přestupné” škole – jen hudbě. A ti byli taky skvělí. Je tam možná cítit určitá větší otevřenost, multikulturní povědomí, zájem, přestože mě tam nikdo nezná. Prožila jsem tam spoustu krásných momentů.

Ke skladbám Infancy a Companion z alba Scintilla nedávno vznikly animované klipy. Dostali jejich tvůrci od tebe konkrétní zadání, nebo jsi jim nechala volnou ruku? A proč ses vlastně rozhodla dát těmto skladbám i vizuální podobu?

Má muzika je dost programní a vizuál k nim mi přišel jako nedílná součást „skladby“. Tvůrci, což jsou studenti ateliéru animované tvorby na Univerzitě Tomáše Bati, si měli vybrat jakoukoli skladbu z alba, a pak už s ní pracovali, jak chtěli. Jen mi naznačili, jak to slyší nebo spíše vidí. Myslím, že ty klipy jsou dost silné.

Podílíš se na představení Flow tanečního souboru VerTeDance. V čem je jiné skládat hudbu pro taneční představení ve srovnání s čistě hudebním projektem?

Měla jsem danou strukturu od Jirky Havelky a po napsání a nahrání jsme spíše řešili detaily a trochu změnili konec, ale už z podstaty slova je toto představení propojením dvou uměleckých světů. Nepotkáváme se přesně, plujeme vedle sebe, jde nám o stejnou energii, a přestože délka je víceméně daná, je to pokaždé trochu jiné. Baví mě to moc.

Napsala jsi také písně k audioknize pro děti Pišlické příběhy. Nechystá se nějaké další pódiové provedení tohoto projektu? Nebo nepřipravuješ něco dalšího pro děti?

Pišliky budeme hrát v původní, albové sestavě na Strunách dětem v Praze 20. května. Nový projekt neplánuji, ale ráda bych vydala noty k „pišlickým písním“ a občas mě napadá napsat klavírní skladby pro děti.

Na čem dalším teď pracuješ? Vím, že máš také česko-slovenský projekt s Mariánem Slávkou a Lukášem Duchovičem…

Toto trio s názvem OOO vzniklo už před rokem a půl. Pracujeme teď na nahrávce, ale příprava písní probíhá mezi našimi jinými aktivitami. Letos ale budeme i koncertovat, moc se na to těším. Kromě toho bych také chtěla vydat noty k albu Theodoros, na novém albu pracujeme se skupinou Baromantika a já ještě chystám jedno sólové klavírní album. Tentokrát to budou koledy z různých částí světa v mých úpravách.

 

Štěpánka Balzarová a Beata Hlavenková/ foto archiv JazzFest Brno