Zdroj: kulturissimo.cz

Autor: Veronika Vlachová

Hodnocení 85%

Přestože se klavíristka a skladatelka Beata Hlavenková pohybuje v hudebních vodách už spoustu let (nejprve jsme ji mohli potkat v pražských jazzových klubech s jejím triem, poté s uskupením Eternal Seekers), viditelnější se pro širší publikum stala až v souvislosti se svou kamarádkou Lenkou Dusilovou a kapelou Baromantika, za níž stojí její manžel Patrick Karpentski (vl. jm. Patrik Hlavenka) a Vilém Béreš, nebo s Ivou Bittovou. Na novince Theodoros se Hlavenková ukazuje jako sebevědomá sólistka, která miluje svůj život.

Debut z roku 2009 vyšvihl Beatu Hlavenkovou mezi nejzajímavější hudebnice českého jazzového nebe současnosti. Joy for Joel obsahoval její autorské jazzové kousky, na nichž spolupracovala s trumpetistkou Ingrid Jensen a saxofonistou Richem Perrym. Tehdy se věnovala nejen svému jazzovému triu, ale především synovi Mathiasovi Joelovi, po kterém svou první desku pojmenovala.

V pořadí druhá deska, pod kterou je plně autorsky podepsaná, se odkazuje na jméno druhorozeného syna Theodora Elia. Novinka Theodoros nezaznamenává jen mateřský milník crossoverové skladatelky a výborné klavíristky, ale také postoj k životu. „Theodoros“ znamená v řečtině Boží dar a tím je pro Hlavenkovou život samotný, tedy roky, měsíce a dny. Proto její dvojka obsahuje dvanáct skladeb pojmenovaných podle kalendářních měsíců s jejich rozeznatelnými náladami. Hlavenková se tak v tuto chvíli stává žánrově nezařaditelnou. Na začátku své kariéry jsme ji vnímali jako jazzovou klavíristku, spoluzasloužila se o vznik Katedry jazzové interpretace na JAMU v Brně a spolupráce s Lenkou Dusilovou na projektu Baromantika či Ivou Bittovou ji odvál zase o kus dál. Od jazzu sice zběhla, ale na albu Theodoros se to zdá jako silná výhoda.

Dvanáct skladeb se širokospektrálně rozpíná od jazzové improvizace přes minimalismus, vážnou hudbu s vlivy impresionismu (ApriliosDekemvrios) až po odlehčené písničkové melodie (Maios) či meditativní kousky (Ianouaris). Každý kus zní uceleně, promyšleně, vyspěle, jakoby vypadl ze šuplíku některého světového skladatele moderny. A Hlavenková jako brilantní klavíristka své opusy podtrhuje zdatným úhozem, který dokáže vykouzlit slit jemné linky i bouřlivé burácení tónových shluků.

Theodoros sestává ze skladeb, které chytře nepřesahují stopáž čtyř minut. Přitom dokáží s přehledem vystihnout náladu jednotlivých měsíců, jak je vnímá sama autorka. Ačkoliv Hlavenková předstupuje před posluchače sama jen s klavírem, vypomáhá si nejrůznějším vrstvením, což způsobuje živou bohatost a jemnou zvukovou diverzitu. Přitom si zachovává atmosféru akustického klavíru.

Beata Hlavenková si se svým druhým počinem vskutku vyhrála. Přistoupila k němu s mateřskou jemností i důslednou precizností a zachovává si potřebnou hravost a lehkost. Věřím, že bude ještě působivější její druhou desku slyšet naživo. Ostatně to by se mělo poštěstit příští rok, kdy Hlavenková počítá vyrazit na turné.